I vy, pane prezidente?

úterý 21. říjen 2008 23:23

• Členové naší rodiny by potvrdili, jakou úctu chovám k Hradu. Nejen k architektonickému klenotu, ale též k instituci. Ač nejsem Pražan, často se při pravidelných rodinných pobytech v metropoli vydávám do těchto vznešených prostor. Naposledy v předvečer svátku knížete Václava. Nezapomenutelné zážitky nabízí též vánoční procházka místy, jimiž kráčela česká historie. Jsem hrdý na to, že to bylo II. a III. hradní nádvoří, kde jsme se ženou učili chodit naši dnes už desetiletou pražskou vnučku.

Respekt, který k Hradu chovám, mě přivedl na myšlenku: Není přece možné, aby do jeho majestátních výšin dolétly cákance z tuzemské politické žumpy. Věřím tomu stále. Možné to sice není, ale … když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.


Stalo se v metropoli zemí Koruny české 21. října L. P. 2008. Když už nedostříkne bahno do sídla králů a prezidentů, musí první muž země sejít do podhradí, aby alespoň prst v páchnoucí žumpě omočil. Jistě – proti gustu žádný dišputát. Namítat lze proti něčemu jinému. Proti porušení „královského“ slova.


Byl jsem mezi těmi, kdo po první volbě Václava Klause spěchali do sídelního areálu panovníků této země, aby shlédli přehlídku Hradní stráže. Měl jsem to štěstí, že si mi podařilo novému prezidentovi stisknout ruku – nedaleko od místa, kde naše malá procvičovala - ještě „za Havla“ - první krůčky. Dobře si vzpomínám, že na Hradčanském náměstí rozdávali aktivisté odznaky, na nichž bylo napsáno „Václav Klaus není mým prezidentem“. Také jsem si vzal(spíše jako suvenýr), ale nikdy ho nenosil. Navzdory bezpočtu výhrad, které vůči Václavu Klausovi a jeho politickému stylu mám, považoval jsem jej vždy za svého prezidenta.


Předpokládal jsem ovšem, že jako takový bude držet slovo, což já, člověk odkojený Biblí, považuji za věc posvátnou. Řekne-li vladař, že bude vladařem nadstranickým, pak je vyloučeno, aby ve volební kampani veřejně, ba provokativně podporoval jakoukoliv stranu. Cítí-li potřebu tak učinit, má na to jako občan plné právo – předtím by se ale měl vzdát funkce prezidenta, neboť slovo, které pronesl tváří v tvář celému národu, jej zavazuje k počínání přesně opačnému. (Doufejme, že nás pan Jakl nezačne na Neviditelném psu přesvědčovat, že Václav Klaus nikdy neřekl, že bude prezidentem nadstranickým a hlavou státu všech občanů.)


Václav Klaus se bohužel zachoval jako panovník, který slovo jednou dané porušil. Taková hlava státu si od nepaměti zaslouží od poddaných jediné - nejhlubší pohrdání. Středověcí králové z toho špatné spaní mít nemuseli, byli neodvolatelní. Ani Václav Klaus si s tím těžkou hlavu nedělá: „Já se těchto výtek a tohoto křiku nebojím“, prohlásil na koncertu na Staroměstkém náměstí konaném na podporu ODS. Pravdu má: bát se ničeho nemusí, protože je stejně tak neodvolatelný jako naši monarchové ve středověku i později.


Bohužel mu unikl dost podstatný detail: právě proto, že nemůže být (snadno) zbaven úřadu, je jeho(a jakéhokoliv jiného šéfa českého státu) nejvyšší povinností držet slovo a vyřčené sliby. 21. října 2008 nynější prezident tuto zásadu porušil; toto datum se v mých očích stalo černým dnem české demokracie.


A Václav Klaus přestal být v přeneseném slova smyslu mým prezidentem(jako jimi nebyli komunističtí prezidenti, které jsem během  svého života  zažil).


Primárně nejde o to, že podpořil ODS(koho jiného?), ale že se vůbec takto angažoval. Sekundárně pak udělal nepochopitelnou chybu: poskytl levici tak obrovský argumentační arzenál proti sobě i občanské pravici, že ta s ním vystačí do konce jeho funkčního období. Proč to udělal? Že by si, vyděšen z debaklu ODS v komunálních volbách a prvním kole voleb do Senátu, neuvědomoval všechny souvislosti? Kam se poděla jeho státnická moudrost a úsudek hodný osobnosti jeho formátu? Záhada.


Pikantní souvislost přitom nepostrádá poselství volebního motta, které Klause zřejmě donutilo sejít do podhradí na předvolební seanci ODS: „Volte modrou, než se oranžová změní v rudou“. Je to přece samotný Václav Klaus, kdo se hlásí k „neantikomunismu“, neb antikomunismus považuje za cosi laciného. A ty, kdo volají po zákazu KSČM stylem sobě vlastním dehonestuje. Jeho nynější angažmá ho usvědčilo z omylu. Jestliže má obavy z toho, že by – mimochodem na základě demokratického rozhodnutí občanů - mohli vládnout v této zemi sociální demokraté s komunisty(byť zatím „jen“ v regionech – i to je představa šílená), a to obavy tak silné, že neváhal flagrantně porušit prezidentské slovo o nadstranickosti svého úřadu, pak z toho můžeme dovodit, že komunistů je třeba se obávat, ne že ne. A že pravdu mají ti, kdo, navzdory Klausovu opačnému názoru, volají po vyřazení KSČM z demokratické politické soutěže.


Není načase začít brát jejich názory vážně, pane prezidente?


Lubomír Stejskal

svobodaMily pane Stejskale,18:2022.10.2008 18:20:13
Karel JirásekMilý pane,15:5222.10.2008 15:52:39
Jirka B.Klemu ani Josifa jsem, kdosi-cosi,15:0522.10.2008 15:05:20
kdosi-cosiChacha, Jirko B14:3522.10.2008 14:35:16
jonyaz uz nebude11:3122.10.2008 11:31:58
Jiří HermánekPřímá volba prezidenta je jen populistická ptákovina10:3322.10.2008 10:33:30
VanekRe: Nič ma do toho samozrejme nie je09:3522.10.2008 9:35:45
dekadent.....07:5622.10.2008 7:56:06
la.mipane Stejskale06:2922.10.2008 6:29:13
la.minic jineho se od p.Klause =prezidenta06:2722.10.2008 6:27:50
JaroslavNo vidis Stejskale01:4022.10.2008 1:40:42
marieto tedy pardon, pane00:0422.10.2008 0:04:09
Tomáš Jubánekještě něco:23:4021.10.2008 23:40:26
Tomáš JubánekVK občas chodí na červenou23:3721.10.2008 23:37:24

Počet příspěvků: 16, poslední 22.10.2008 19:21:56 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.