ODS - jediná pravicová strana. Říká Filip Renč

úterý 4. listopad 2008 16:06

• Kdybych byl členem ODS a účastníkem chystaného prosincového kongresu, navzdory všem výhradám, které vůči Mirku Topolánkovi chovám, bych mu svůj hlas dal. Proti Pavlu Bémovi.

Proto chápu režiséra Filipa Renče, že se rozhodl přijmout pozvání ODS a 2. 11. na jejím žofínském("nebémovském") briefingu veřejně podpořil kandidaturu Mirka Topolánka na funkci předsedy této strany.


Mé sympatie k Filipu Renčovi vyvolané tímto jeho postojem ovšem poněkud oslabuje vyjádření, které se objevilo v rozhovoru pro Lidové noviny z 3. 11. Pan režisér doslova říká: „Mrzí mě, že ODS má problémy, že se rozštěpuje. Je to jediná pravicová strana, a ta by měla být jednotná.“


Přiznám se: kdykoli slyším cosi o výjimečnosti té či oné stranické formace, jsem ve střehu. Svého času byla jedinou stranou, která měla spasit Německo, NSDAP; spásu světa pak měli zařídit ruští bolševici a jejich „nosiči vody“ v komunistických stranách jinde ve světě. Také u nás byla jedinou partají, předurčenou k budování lepších zítřků, KSČ. Dlužno dodat, že KSČ fungující jako politický vazal Kremlu. Kdo se chtěl - pozor: v rámci „budování socialismu“ - z chomoutu Moskvy vyvléknout, byl buď proklet nebo smeten jejími tanky.


Mějme se proto na pozoru před bolševismem. Jakýmkoli, a tedy i pravicovým. Ve skutečné demokracii pro něj není místo. ODS není jediná pravicová strana v ČR, nýbrž partaj, která se mezi ostatními pravicovými formacemi těší největší oblibě voličů. Budiž jí to přáno – s tím, že nejde toliko o poctu, ale také o velkou odpovědnost.


Přeborníkem v pravicovém bolševismu byl svého času - jistěže ve vztahu k ODS - Václav Klaus. Vzpomeňme na výroky jako „jediná nesocialistická alternativa“ a jim podobné. Není dobrým vysvědčením pro demokrata, když ostatní účastníky politické soutěže, zejména pak ty, kteří jsou jeho vidění světa názorově nejblíže, ostentativně přezírá. Naopak: skutečného demokrata dělá velkým respekt k ostatním. Nejen ve sportu, ale také v demokratickém souboji myšlenek má své místo heslo Sláva vítězům, čest poraženým.


Na chvíli jsem měl pocit, že Filip Renč je velice učenlivým Klausovým „žákem“. Ale třeba to tak pan režisér ani nemyslel, jen se příliš zkratkovitě vyjádřil. Však také není nutné dělat z toho žádné dramatické závěry. Jen je třeba jemu, a možná ledaskomu dalšímu užitečné připomenout, že v našem politickém systému je pravicových formací víc než jedna. A že  by snad občas nezaškodilo, jak zpívá Karel Gott, „ohlédnout se po jiné“. Aby „ta jedna“ to neměla až tak jisté.


Čímž má být v obecné rovině řečeno, že chci-li vyjádřit nesouhlas s ODS, nemusím nutně volit Paroubka nebo komunisty.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00