Eurovolby: Za mediálního bobříka mlčení si můžeme sami

neděle 7. červen 2009 18:12

• Do Evropského parlamentu jsem odvolil již v pátek odpoledne. Večer téhož dne se stala mé ženě nemilá věc. Hlásila ztrátu brýlí na čtení. Sice náhradních, ty „hlavní“ nechala minulý týden u mladých v Praze, ale protože jsme se během prvního červnového víkendu do metropole nechystali, a ani tamní příbuzní k nám, se slovy „od zítřka budu slepá“ zahájila pátrání.

Skončilo kolem druhé v noci na sobotu. Bezvýsledně. Napadlo mě, že je mohla nechat ve volební místnosti, a tak jsme šli na lůžko s tím, že se tam ráno zastaví a v případě negativního výsledku budeme pokračovat v přehrabávání bytu. Skvělá představa.


Ve volební místnosti sice brýle nebyly (žena je poté našla „zabordelařené“ v mé skříni mezi tričky, která předtím žehlila – jak se do tohoto prostoru mohly dostat nechávám otevřené jako jedno z tajemství stavu zvaného manželství), nicméně dozvěděla se tam zajímavý údaj, který měl pro mě větší důležitost než zmizení jedné nahraditelné dioptrické pomůcky. Přišla totiž s tvrzením, že „včera (tj. v první den voleb) přišlo k urnám v našem okrsku 15 procent občanů“. Na to jsem zareagoval slovy: „Osobně očekávám účast kolem 25 procent, víc to nebude.“


Večer jsme pak v televizním zpravodajství (na TV se dívám zřídkakdy, takže nepovažuji za důležité pamatovat si, na které stanici jsem viděl to či ono) zaznamenal vyjádření šéfů pěti parlamentních stran, z nichž některá mě vskutku překvapila.


Mirek Topolánek pravil, že účast nad 35 procent by považoval za úspěch. Z toho lze dovodit jeho předpoklad, že k hlasování se dostaví něco k 35 procentům voličů. Podobně hovořil i Jiří Paroubek – podle něj bude volební účast mezi 35 a 40 procenty.


Aj ta krajta, páni předsedové! Nejste přece jenom příliš velkými optimisty? Přiznám se, že v této chvíli, kdy píšu do programu Open Office koncept tohoto článku (abych po pak graficky upravil a překopíroval na tuto blogerskou stránku), tedy v sobotu odpoledne, ještě neznám přesná čísla týkající se oficiální volební účasti, nicméně jsem si jist, že o nějakých 35 nebo 40 procentech si můžeme nechat jen zdát.


Kupodivu realističtějšími odhadci byli šéfové KSČM (Vojtěch Filip hovořil o nějakých 20 procentech) a Zelených (Martin Bursík se smutkem v hlase odhadoval hodně nízkou účast) – nový předseda lidovců Cyril Svoboda se odpovědi elegantně vyhnul zmínkou o věštcích či podobné profesi - , což nám napovědělo, padni komu padni, kdo z lídrů má lepší úsudek a v dané chvíli působí důvěryhodněji, pokud jde o sepětí s praktickým životem.


Protože, dle mého názoru, bude úspěchem každé procento, kterým se dostaneme nad čtvrtinovou účast.



Bruselštější než Brusel?


Nevím, mohu mýlit, nicméně mám pocit, že tyto eurovolby (opět) prokázaly, že se snažíme být papežštější než papež.


Ano, jde mi o onu čekací dobu mezi koncem hlasování do Evropského parlamentu u nás a uzavřením poslední volební místnosti na území EU. Přitom pro absolutního bobříka mlčení není žádný důvod.

 

Platí-li, že evropská legislativa upravuje pouze zveřejňování oficiálních výsledků ( v tomto případě nejdříve v neděli 7. června 2009 ve 22,00), přičemž samotné sčítání je individuálně upřesněno zákony jednotlivých členských států unie, nevyhneme se otázce, proč jsme se nemohli zachovat jako Nizozemci?


Odpověď: protože nám to neumožňuje náš (pozor: náš, nikoli bruselský) volební zákon.


To naši poslanci, nikoli bruselští byrokraté, nás nechali potupně čekat od sobotní druhé hodiny odpolední do nedělní desáté večerní – což je mimochodem další olej do ohně českého nezájmu o Evropský parlament.


Sám jsem volil v pátek kolem 15:30 – a teď musím čekat více než dva dny(!), jako v nějaké technicky zaostalé zemi, jak dopadli moji kandidáti. Možná tím poslance ( a některé blogery zde) překvapím, ale mě to opravdu zajímá.


Takovýto přístup českého státu (nikoli bruselského maxistátu, vážení euroskeptici či jak si říkáte) mě irituje, ba uráží. A dokazuje, že na to, čemu se lidově říká „pakárna“, nepotřebujeme Brusel. Bohatě si vystačíme sami.


Jak to je, dokázali ve čtvrtek (4. 6. 2009) Nizozemci. Večer zveřejnili volební čísla: nikoli oficiální ale volební odhady. Evropskou legislativu neporušili a přitom se nezpronevěřili zdravému rozumu.


Proč není možné něco podobného také u nás? Je v tom kus českomoravské - s prominutím - vyčuranosti. Přijmeme pravidlo, které zaangažovaným, ale současně normálně myslícím lidem čechrá nervy, a přitom vytvoříme dojem, že kopyta, oháňku a rohy nemají tuzemští „vymýšleči“ pravidel, ale „socialističtí“ čerti v Bruselu.


Ne, opravdu nejsem eurofanatik. Jen mi přijde nefér, když se lidé se silným hlasem a politickým vlivem chovají vůči EU tak, jak praví jedno biblické podobenství. Převedeno do moderního jazyka: na třísku v oku bližního poukazují, ale trám ve vlastním oku neřeší.


Pokud jde o omezování svobod občanů a jejich byrokratickou buzeraci, doporučoval bych, spolu se svatým Ambrožem, nejprve zamést lejna před vlastním prahem.

P. S.: Je neděle 7. června 2009, půl sedmé večer. Zapínám německou televizi ARD a co nevidím. Ve spodním běžícím pruhu, na pozadi pořadu Wahl 09 Europa (Volby 09 Evropa) , titulek Deutschland - Hochrechnung (tedy volební odhad v SRN) a za ním údaje CDU 30,9% - CSU 7,4% - SPD 21,2% - Grüne 11,6% - Linke 7,5% - FDP 10,8 - Andere 10,6 %.

Bez komentáře.

 

 

 



Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00